Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Větřní
V roce 1850 byla ve Větřní postavena malá kaple, zasvěcená svatému Janu Nepomuckému. V kapli byli několikrát v roce slouženy mše svaté kněžími z Českého Krumlova. Současně s rozvojem papírny firmy Spiro se zvyšoval i počet obyvatel Větřní, převážně římskokatolického náboženství. 16. 12. 1930 obecní rada dává svůj zásadní souhlas ke stavbě kostela ve Větřní a k příslušným přípravným pracím. Z podnětu továrníka Hanse Spiro v roce 1931 obecní zastupitelstvo rozhodlo postavit farní kostel s farou a zasvětit jej sv. Janu Nepomuckému. Proto byla ustanovena komise pro stavbu kostela ve Větřní.
Základní kámen kostela byl posvěcen 11. října 1936. Kostel byl vystavěn za dva roky podle plánů architekta Ing. Foschuma stavební společností Ing. Fischera a stavitelem Janem Stepanem.
Po položení základního kamene 11. října 1936 se ihned začalo se stavbou a do začátku zimního počasí byla hotova hrubá stavba fary a položeny základy kostela. Na jaře r. 1938 začalo zařizování kostela.
Těsně před vysvěcením kostela 3. července bylo všechno připraveno k přejímce – technicky a materiálně správně provedeno a vybaveno zařízením. Náklady na stavbu kostela činily 1, 700. 000,- Kč, největší část byla hrazena firmou Spiro.
Dne 5. září 1937 Slavnostní svěcení zvonů.
Pozvánka ke svěcení zvonů kostela ve Větřní
Zvony byly dodány ze slévarny Rudolfa Pernera ze Suchého Vrbného u Českých Budějovic. V 9. hodin se dostavil v zastoupení diecézního biskupa z Českých Budějovic prelát Dr. Jan Praschl a další kněží. Po mši svaté pronesl prelát Dr. Praschl projev k hostům, dále vysvětlil jmenovitý význam a symbol jednotlivých zvonů. V 18. hodin za slavnostní asistence se konala poslední požehnání a slavnostní Te Deum. K večerní modlitbě zazvonily překrásně vyladěné zvony poprvé.
Dne 3. července 1938 – Slavnost svěcení kostela
Kostel byl vysvěcen pražským světícím biskupem Dr. Janem Remigerem. který vykonal svěcení z pověření českobudějovického biskupa Šimona Barty.
Kostel byl vystavěn podle plánů Ing. arch. Jana Foschuma v letech 1936 – 38 stavební společností Ing. Karla Fischera a stavitele Jana Stepana.
Ve Větřní se nacházely dvě skupiny: usazené rolnictví – a průmysl. Proto nebylo jednoduché navrhnout plán kostela, který by byl přizpůsoben svéráznosti krajiny, mnohostannosti obyvatelstva a jejich zaměstnání. Rolnický základ obyvatelstva zřejmě požadoval široký pohodlný rolnický kostel starší tradice, průmysl kostel technický střízlivý. V úvahu přicházela jen jedna střední cesta: účlný půdorys, jednoduchá fasáda a dobré začlenění do krajiny.
Kostel jako nejvýhodnější byla spočítána basilikální forma s jednou střední lodí a dvěma postanními loděmi.
velikost střední lodě: délka: 24 m
vnitřní šířka: 10,8m
(odpovídá velikostem prostoru obvyklým na Šumavě)
postranní lodě: vnitřní šířka: 3,6 m
kostel: vnější délka: 33 m
vnější šířka: 20 m
Tím se získala značná velikost, která však byla cenově levnější než stejně velký jednolodní kostel. V kostele bylo 176 míst k sezení a 900 míst ke stání.
Na jižní straně se nachází věž – a ve všech podlažích zde vznikly ještě další prostory ( v přízemí sakristie, dále depozitář, komora hodin a prostor zvonice 9 m vysoký nabízející možnost zavěsit zvony jednotlivě nad sebou. Naproti tomu působí štít a věž vertikálně – a přechodem věže ze čtyřúhelníku na osmiúhelník, dlouhými štěrbinovitými okny zvonice a ukončení cibulovou věží se tento kontrast silně zdůrazňuje a působí horizontální spodní stavbou a polohou věže na kostelním návrší a o to impozantněji.
Výklenek kaple – na severní straně – s nouzovým východem a příchodem na kazatelnu.
Strop kostela:
Protože strop měl být odolný proti ohni, přicházel v úvahu pouze strop betonový. Betonové vazníky byly tvarovány polokruhovitě a daly kostelu zvláštní charakter. Tento charakter byl uplatněn i ve fasádě boční lodě proti střední lodi, triumfální oblouk a všechna okna byla ukončena kruhovitě. Stejně tak i presbytář byl uzavřen polokruhem. Při výšce římsy 10 m má kostel vnitřní výšku 12,35 m.
Prostor před kostelem:
Před kostelem bylo hezky zřízeno vydlážděné prostranství. Kostel je obrácen proti východu, souběžně se silnicí Náhodou se při tom stalo, že se mohla znovu zachovat stará tradice – kdy osa kostela je orientována k východu slunce v den patrona kostela sv. Jana Nepomuckého.
V příčné ose je postavena fara, zvenčí přizpůsovena kostelu.
Kostel z pohledu liturgie:
Obrazy na dveřích do kostela
Hlavní vchod – na dveřích znázorněni čtyři evangelisté: zleva: sv. Matouš (symbol člověka), sv. Marek (lev), sv. Lukáš (býk), a sv. Jan (orel).
Severní vchod (směr k faře) – zde se nachází začátek stupňovitých modliteb (podle liturgie před koncilem): „Přistoupím k oltáři Božímu. Před Boha, který mě od mládí naplňuje radostí.“ Na této bráně je současně představen starozákonní předobraz oběťi na kříži – měděným hadem a samotná oběť na kříži – křížem a hřeby.
Jižní vchod (směr k silnici) – zde je uveden výrok, který se modlí při mytí rukou: „Miluji krásu tvému domu.“ Zobrazením trnové koruny, královského trůnu a zeměkoule poukazuje na to, že Kristus je náš Spasitel, náš Pán a Král. Velikost Boží se symbolizuje třemi prstenci, které znázorňují nejsvětější Trojici.
Hlavní oltář:
Stavební řešení a velmi dobré prosvětlení presbytáře bylo směřováno k tomu, aby pohled věřícího vedl k hlavnímu oltáři. Tento prostor je oddělen od kostelní lodi pomocí stupňovitých schodů a nahoře triumfálním obloukem.
Hlavní oltář je nejposvátnější místo kostela. Je co nejvíce upřednostněn a nese skupinu kříže v nadživotní velikosti. (Pán Ježíš na Kříži a sv. Jan a Panna Maria pod křížem.)
Na přední straně oltářního stolu jsou vyznačeny symboly, které připomínají proměnění chleba a vína ve sv. Tělo a Krev Ježíše Krista (klasy, ryba, vinná réva, alfa a omega), protože zde se nekrvavým způsobem obnovuje oběť na kříži.
Presbytář:
Obětí na kříži Kristus lidi vykoupil, udělal z nich děti Boží a vrátil jim život v Bohu, který dědičným hříchem ztratily. Prostředek, jak lidem tuto milost sdělit jsou svaté svátosti, které jsou znázorněny na sedmi oknech presbytáře – a sice obrazným znázorněním darů, liturgické barvy a symboly:
| Svátost | Symbol | Barva |
| Křest | voda tekoucí ze skály | bílá |
| Biřmování | Duch sv. v podobě holubice | červená |
| Eucharistie | obětní beránek | zelená |
| Svátost smíření | váhy | fialová |
| Pomazání nemocných | nádoba na olej | tmavě modrá |
| Kněžství | kalich a štola | červená |
| Manželství | vzájemně spojené prsteny | modrá |
Pod presbytářem dále byly opraveny místnosti, které byly ve velmi špatném stavu. Jedna místnost je vysvěcena jako kaple sv. Vojtěcha – (sobota 16. prosince 2002 ji vysvětil Msgre. Antonín Liška, biskup českobudějovický). A druhá místnost se využívá jako společenská místnost. Nyní se zde nachází i malá knihovna.
Kazatelna:
Na kazatelně je vyjádřen symbol dobrého pastýře a Ducha svatého – protože nám kněz zprostředkovává pravdu jako pastýř a učitel.
Velká okna v hlavní lodi – postavy apoštolů:
(Uvedeny směrem od oltáře Panny Marie ke vchodu, a od vchodu směrem k oltáři sv. Josefa)
| Jméno | Atribut | Význam Atributu |
| sv. Petr (Šimon) | -klíče | „klíče od nebeského království“ |
| sv. Filip | – rybářská síť-drak u nohou | – byl povoláním rybář -snad poukaz na legendární vyhnání draka |
| sv. Jan | -kalich | -symbolizuje pokus o otravu |
| sv. Šimon (Horlivec) | -pila | -podstoupil mučednickou smrt, podle jedné z tradic byl rozřezán pilou |
| sv. Juda Tadeáš (Juda Jakubův) | -kyj-obraz s Kristovou tváří v ruce | – zemřel mučenickou smrtí, uvádí se, že byl utlučen kyjem |
| sv. Matouš | -sekera v ruce | -charakterizuje mučednickou smrt |
| sv. Jakub St. (syn Zebedeův) | -hůl a měšec | -jako poutník s holí a měšcem |
| sv. Bartoloměj(Natanael) | -nůž v ruce-voda ze skály | -(nůž na sdírání kůže):zemřel mučednickou smrtí – z živého těla mu stáhli kůži a pak ho ukřižovali |
| sv. Ondřej | -kříž ve tvaru X | -umřel mučednickou smrtí – na šikmém kříži |
| sv. Tomáš | -kniha s křížem-úhelník | -apoštol-byl prý stavitelem krále Gundaphara (král v Indii, kterého sv. Tomáš obrátil na víru. |
| sv. Jakub Ml.(Jakub Alfeův) | -palma-kyj | -podle legendy byl shozen ze zdi chrámu a pak kyjem ubit |
| sv. Pavel | -meč | byl sťat mečem |
| sv. Michael | archanděl | |
| kostel Větřní a sv. Jan Nepomucký | Text v okně:„V roce spásy 1936 byla velkoprůmyslníkem Hansem Spiro podnícena stavba kostela představenstvem obce a obětavým obyvatelstvem zahájena a s Boží pomocí v roce 1938 ukončena. Deo gratias.“ | |
| sv. Jiří | -drak a kopí | – podle legendy sv. Jiří přislíbil, že draka zabije, pokud se všichni nechají od něho pokřtít. |
Boční oltáře:
Při pohledu směrem k hlavnímu oltáři:
vlevo – oltář Panny Marie – postranní loď
vpavo – oltář sv. Josefa – postranní loď
vzadu vlevo se nachází oltář Panny Marie Bolestné.
Křtitelnice:
Tak, jako stojí křest na vstupu k věčnému životu, tak stojí i křtitelnice u vstupu do kostela. Na mřížoví kaple je znázorněn Duch svatý v podobě holubice.
Sluneční hodiny – (na věži od hlavní silnice) – s obrazem sv. Kryštofa – připomíná lidem, aby v dobrých i špatných dnech nesli Krista.
Barokní varhany:
Zhotovili jej bratři Riegrové, Jägerndorf. O těchto varhanách se vyjádřil jeden z nejlepších znalců na stavbu varhan v tehdejším Německu, pan Dr. Hanz Klotz Aachel v dopise takto:
„Církevní společenství dostane s Vaší dispozicí vynikající nástroj, který bude odpovídat požadavkům doby.“
Je to nástroj, který svým typem silně blíží k ideálu varhan z minulého století. I. manuál – C – g3, 56 kláves; II. manuál – C – g3, 56 kláves; III. manuál – C – g4, 56 kláves 68 tónů (s pražcem) a pedál G – f1, 30 kláves.
kostelní zvony:
| Jméno zvonu | ||
| Církev vítězná | Zvon Krista Krále | |
| Církev bojující | Zvon sv. Jana Nepomuckého | – na něm je umístěn znak obce Větřní a znak jednotlivých stavů, tím je symbolizováno celé farní společenství |
| Zvon Panny Marie | ||
| Zvon sv. Wolfganga a Günther | – jsou patrony dělníků a rolníků. Zároveň jako ochránci Šumavy ukazují jednotu Šumavy s církví | |
| Církev trpící | Zvon sv. Josefa | – je patronem umírajících |
pozn.: zde jsou uvedeny zvony tak, jak byly v době svěcení kostela. Později, v době války, byli dva největší zvony strhnuty a zkonfiskovány.
Poslední realizovanou akcí byla instalace nových zvonů do kostela.
V nynější době ve věži je pět zvonů, které nesou tyto názvy:
stávající zvony:
1. Panna Maria Bolestná
2. Matka Boží
3. sv. Josef
nově přidané zvony:
4. Volám vás ke svěcení neděle
5. Královno míru, pros za nás.
Po celkové instalaci a různých úpravách dne 21. srpna 2003 ve 12°° hodin za účasti pana Dr. Erika Heftera za asistence českokrumlovského vikáře P. Václava Píchy a stavebního technika p. Beneše se zapnul digitální ovládací systém, a zvony se po dobu 10 minut rozezvučely. Bylo to dojimavé, že se dobrá věc podařila a každý z nás děkoval Pánu Bohu za zdařené dílo. Ale přesto největší DÍK patří panu Dr. Erikovi Hefterovi, který uhradil toto úspěšně podařené dílo.
Digitální ovládací systém je řízen radiočasem a je zapojen na program, že zvony budou zvonit v poledne ve 12°° hod. a večer v 18°° hod. Je to běžný systém užívaný v křesťanských městech a obcích, ke kterým Větřní patří, z dob našich předků, kdy se modlí modlitba – Anděl Páně (Regina caeli) v době velikonoční. Páteční zvonění v 15°° hod. je připomínkou smrti Pána Ježíše. Kromě toho zvony svolávají věřící a ostatní o nedělích a svátcích k bohoslužbám. Zvon umíráček nám oznamuje úmrtí věřícího z naší obce.
Přehled duchovních správců
v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Větřní
– výročí posvěcení kostela (3.7.1938)
- fara neobsazena (1938 – 1940)
- Wallner Leopodl Jan (1940 – 1946)
- ThDr. Růžička Jan (1946 – 1949)
- Boudal František (1949 – 1953)
- Skřepek Rafael (1953 – 1958)
- Štemberk Pavel (1958 – 1968)
- Vojáček Ladislav (1968 – 1986)
- Vojtěch Vágai (akolyta – 1991 – 1993)
- Vojtěch Vágai (trvalý jáhen – 1993 – 23.2.2011)
Farní vikáři
- Martin Wierer (1.9.1927 – 30.6.1932)
- Jan Urban (1.9.1930 – 28.2.1932)
- Josef Schürrer (1.7.1932 – 30.11.1938)
- Dominik Ondřej Novotný, OFMConv. (1.9.1933 – 30.9.1934)
- Otakar Zima, OFMConv. (1.10.1934 – 20.8.1935)
- Josef Dichtl, katecheta (1.9.1935 – 30.8.1937)
- František Fusch (1.9.1937 – 30.11.1938)
- Rogerius Jaroslav Koleta, OFM (1.7.1945 – 30.11.1938)
- Emerich Štefan Korchňák, OFMConv. (1.10.1946 – 31.7.1949)
- Vladimír Vlček (1.8.1949 – 31.5.1950)
- Petr Karel Menhart, OP (1.4.1950 – 30.11.1951)
- František Boudal (1.12.1951 – 1.7.1953)
- Jan Toupalík (1.8.1969 – 30.9.1971)
- Karel Vrba (1.8.1971 – 30.4.1973)
- Benedikt Josef Kozel, CFSsS (16.2.1975 – 31.1.1977)
- Václav Kraus (1.8.1982 – 30.4.1985)
- ThLic. František Hranáč (1.5.1985 – 30.6.1996)
- Mons. ThLic. ICLic. Karel Plavec, Th. D. (1.8.1985 – 14.11.1985)
- Bohuslav Švehla (15.11.1985 – 31.7.1986)
- Vendelín Zboroň (1.8.1986 – 31.8.1990)
- Stanislav Bušta (1.8.1990 – 30.8.1991)
- Jan Löffelmann JC. D. (15.10.1991 – 31.7.1992)
- Václav Pícha (1.8.1992 – 14.8.1993)
- Hroznata Dominik Holický ( 15.8.1993 – 31.8.1994)
- Mariusz Ratýnski (16.10.1995 – 19.12.1995)
- Ireneus Anrdrzej Ujazdowski (1.11.1998 – 30.6.1999)
- Mariusz Klimczuk (1.8.2005 – 30.6.2006)
- Ondřej Huječek (1.9.2008 – 30.6.2012)
- Mariusz Klimczuk (1.7.2012 – 14.8.2016)
- František Žák (25.6.2016 – 18.7.2021)
- David Mikluš (15.9.2020 –
Kandidáti jáhenství – kněžství
- František Žák (18.7.2015 – 25.6.2016)
- Jan Rothschedl (1.7.2017 – 14.7.2020)
Jáhenská služba
- Jan Löffelmann (1.8.1991 – 14.10.1991) – kandidát jáhen – kněžství
- Mariusz Ratýnski (1.7.1995 – 15.10.1995) – kandidát jáhen – kněžství
- František Žák (18.7.2015 – 25.6.2016) – kandidát jáhen – kněžství
- Jan Rothschedl (1.7.2017 – 14.7.2020) – kandidát jáhen – kněžství
Trvalá jáhenská služba
- Vojtěch Talíř (1.8.2012 –
Služba akolyty
- Jan Hůlek (1993 –
- Zdeněk Kalianko (25.1.2014 –